Doppeldenk!

Doppeldenk vernisáž 1. 10. 2008 v 19:00 + Disko 69 & Credit 00 výstava potrvá do 5. 10. 2008 otevřeno středa–neděle 15:00–20:00 Doppeldenk jsou Andreas Glauch (narozen 1969 v Karl-Marx-Stadtu) a Marcel Baer (narozen 1976 v Stollbergu. Zdroje jejich uměleckého vývoje spočívají v graffiti a scéně počítačové grafiky počátku devadesátých let. Marcel Baer a Andreas Glauch výrazně tíhnou k subkulturním oblastem (hudba, grafika, fashion). Dlouholeté zkušenosti v grafickém a hudebním segmentu jsou v jejich tvorbě dobře patrné. Co znamená Doppeldenk? (angl. Doublethink; ve starším překladu: Zwiedenken) [česky jako podvojné myšlení] Pojem pochází z románu 1984 George Orwella a označuje původně schopnost zastávat dva navzájem si odporující názory. Vyvážeme-li ideu podvojného myšlení z kontextu totalitního vymývání mozků a pozorujeme-li ji na pozadí jednání subjektu, který zodpovídá sám sobě, znamená také schopnost spojovat dva vzájemně si odporující kontexty, a tím si vytvářet samostatný náhled. Česká veřejnost se mohla s tvorbou Doppeldenk seznámit už v minulosti a to pod názvem Blackred. Ve Street magazinu vyšel velký profil a rozhovor. V roce 2003 proběhla výstava jejich prací v galerii Nábřeží. Různorodé zkušenosti Marcela Baera a Andrease Glaucha lze chápat jako průpravu k jejich současné tvorbě. Jejich výrazové prostředky, rozvíjené a precizované po mnoho let, vycházejí především z estetiky a specifické řeči komiksu. Jednotlivé elementy obrazů je možno vnímat jako symboly, které reprezentují určité souvislosti a odkazují mimo sebe. Jejich užití není nikdy libovolné nebo náhodné, nýbrž odpovídá vědomé analýze. Těžiště neleží v zobrazení individuálních a singulárních duševních stavů, ale v odhalení kulturních, politických a náboženských vlivů na lidskou existenci a její závislosti na globálních systémech a historických procesech. Podnětem k jejich umělecké tvorbě je spleť vztahů mezi člověkem a strojem, prostorem a časem, nenávistí a láskou, dějinami a vědou. Vše je propojeno, vzájemně se podmiňuje a je na sobě závislé. Kritické zpytování společenských a kulturních struktur se zakládá na překvapivém odřeknutí se jakýchkoliv politických, náboženských a kulturních příslibů spásy. Nade vším stojí nepomíjející víra v sebe sama, ve vlastní osobnost, zkušenosti a schopnosti. Na tomto pozadí je svět nemilosrdně demystifikován a zobrazen jako manipulovatelný. Tento způsob vnímání však neústí do cynicky rezignovaného pocitu zkázy, nýbrž vede k ironickým, humorným a především pestrobarevným obrazům. Vzniká napětí mezi kontextem a účinkem: kritika společnosti a kultury má tím větší výpovědní sílu, čím důkladněji se maskuje jako radostná, lehká a pestrobarevná. Jasná kompozice obrazů, redukované formy a často stereotypní zobrazení postav a objektů vyvolává na první pohled dojem povrchnosti, který se však rychle prokáže jako chybný. Doppeldenk si dokáže přes nadsázku a vyhrocenost zachovat obdivuhodnou neutralitu. Umělci se nedistancují arogantně od zobrazovaného, nehodnotí; hranice mezi dobrým a zlým, špatným a správným jsou nejasné, pokud jsou vůbec samy o sobě potřebné.